V jakém věku můžete podojit kozu?
Dorůstá mladší generace našeho stáda. Kozám je už rok. Na podzim to bude jeden a půl.
Je čas myslet na jejich potomky.
Hlavní otázkou je, kdo další se bude podílet na plození?
Jak pěstujeme budoucího výrobce
Dle naší zavedené praxe chováme kozlíka sami. Krmíme ho dostatečným množstvím mléka, aby bylo silné a zdravé.
Naše naděje – koza Saanen a budoucí chovatelka – se nám zjevila ve věku tří dnů. Okamžitě upadl do atmosféry péče a náklonnosti a okamžitě nám odpověděl s tou nejněžnější a nejoddanější láskou.
Okamžitě mě poznal jako svou matku. krmím ho. Doslova mě nikdy neopustil.
Umyju nádobí a položím si ho k nohám. Sednu si a požádám, aby mě drželi v náručí. Odcházím z místnosti – ozve se pronikavý výkřik. Vezmu ho do náruče a jemně ho šťouchnu čenichem do obličeje. Velmi něžné a společenské stvoření!
Je tak malinký, že mu říkám jednoduše „Malý“. Říkáte mu tak a on běží, jak nejrychleji může. Je velmi příjemné krmit ho z dudlíku.
Čekáme, až dítě zesílí, abychom ho mohli vzít do stodoly. Je mi moc líto, že to musím odnést. Nejsou s ním prakticky žádné trápení, ale spousta radosti.
Hrozí ale, že si ho necháte v domě. Čím déle s námi bude žít, tím obtížnější bude později zabydlet se ve stodole.
Je čas představit dítě novému stádu
Takže ve věku dvou týdnů byl čas vzít dítě do stodoly. mám obavy. Čelí velkému stresu.
Život v domě zcela vymazal vzpomínky na pár dní po narození. Seznámit se s kozami a životem ve chlévě proto nebude jednoduché. Navíc zbývá vyřešit ten nejdůležitější problém – najít mu novou kozí matku.
Poprvé jsme si udělali výlet do stodoly, abychom ho seznámili s kozami.
Nosím ho v náručí. Čas od času jsem ho nechal proběhnout.
Kozel je poprvé v životě v přírodě. Každý tady bude zmatený.
Dorazili jsme do stodoly, do oddělení dojení. Místní kočky jsou docela přátelské, a co je nejdůležitější, známé. Malá koza se hodně stýkala s naší domácí kočkou Kusya. Okamžitě si lehl k odpočinku od dojmů přijatých na cestě.
Nebylo ale potřeba dlouho odpočívat. Musí najít svou novou kozí matku, která bude souhlasit s jeho adopcí.
Jakmile začneme dojit kozy na stroji, položíme ho ke každé koze. Nejprve musí pochopit, jak má od této chvíle získávat mléko. Za druhé se podíváme na reakci koz.
Ne každá koza umožňuje koze pít její mléko. Někteří se otočí na zadek nebo se snaží seskočit ze stroje. Ale několik koz reaguje naprosto klidně. Hurá!
Když ne matky, tak to budou určitě zdravotní sestry. Naše dítě nebude hladovět.
První lekce skončila úspěšně. Koza se naučila líbat vemeno, i když ne hned. Identifikovali jsme ošetřovatele koz. Doufáme, že jedna z nich se později stane kozí matkou.
Stádo mládě hned nepřijme
Čekala nás další zkouška. Museli jsme kozu představit stádu. Předvídali jsme reakci.
Stádo koz je zcela uzavřená komunita. Jsou tu jen naši vlastní lidé. Jakákoli mimozemská koza je všemi jednomyslně vyloučena.
Děti mohou doufat v určitou shovívavost. Setkání se ale přesto ukázalo jako těžké.
Chytnu ho do náruče a odnesu do prázdné stodoly. Ať si zvykne.
V kočičím chlévě. Koza zapomněla na zášť a začala si s nimi vesele hrát. Pravda, pro každý případ předstírali, že nemají čas. A všichni utekli. Pak se kozel utěšoval ovesnými zrny a ochutnal ho poprvé v životě. Ukázalo se, že je to vynikající!
Tímto pozitivním momentem jsme ukončili první den vzájemného setkávání a odvezli si miminko domů. Byl tak unavený, že zbytek dne spal na svém obvyklém koberci.
Spi, zlato! Všechno je v pořádku, to nejtěžší je za námi!
Ve stádě je nová kozička – budoucí otec
- ← Kozí „dívčí“ mléko
- Kozička najde svou matku →